Závislost na alkoholu 

"Do poradny jsem se dostal spíše na nátlak manželky, než že bych sám moc chtěl. Teda já jsem chtěl přestat, ale už jsem nevěřil, že to zvládnu. První setkání s paní terapeutkou bylo pro mě hodně úlevné. Že o tom můžu mluvit a nedívá se na mě jako na alkoholika. Už jsem začínal abstinovat po několikáté a vždycky jsem se k pití zase po čase vrátil.

Co pro mě tady bylo nejdůležitější? Asi to, že mě brala jako člověka, že jsme nemluvili jen o pití a že mě nepřesvědčovala stejně jako moje okolí o tom, jak je pít špatné. Díky docházení na terapie jsem si uvědomil, co jsem svým pitím řešil - problémy s manželkou, stresy v práci vyplývající z mé velké zodpovědnosti a celkovou nespokojenost se svým životem poté, co děti odešly z domova. S manželkou se teď máme lépe, i když je ještě na čem pracovat. I manželka je klidnější, když jsem střízlivý. Po roce docházení stále abstinuji a doufám, že už to tak zůstane.

Navíc jsem se naučil lépe pracovat se stresem a svými úzkostmi. Díky tomu nemám takovou potřebu se napít. Vím, že to tím rokem abstinence nekončí. Snad mi pevná vůle vydrží. A pokud bych náhodou selhal, už taky vím, že na to nemusím zůstat sám."

František, 58let