Na koho se obrátit

PSYCHIATR, PSYCHOLOG, PSYCHOTERAPEUT - kdo je kdo?

Pokud jste se rozhodli řešit svou situaci a hledáte odbornou pomoc, možná pro Vás bude užitečné vědět, na koho se můžete v takové chvíli obrátit:

Psychiatr - je lékař, který má za sebou šestileté studium na lékařské fakultě a po ukončení školy se rozhodl specializovat v oboru psychiatrie. Po dalších letech vzdělávání v této oblasti a složení atestační zkoušky může pracovat samostatně jako psychiatr např. v psychiatrické nemocnici (dříve léčebně) či psychiatrické ambulanci. Je odborníkem na diagnostiku a léčbu lidi, kteří trpí některou z duševních poruch jako jsou např. psychózy (např. Schizofrenie), poruchy nálady (deprese, bipolární afektivní porucha aj.), poruchy chování, úzkostné poruchy (fobie, panická porucha) aj. K léčbě zpravidla používá farmakoterapii, tj. léky.

Někteří psychiatři si své lékařské vzdělání doplní v psychoterapeutickém výcviku a následně složí atestaci z psychoterapie. Tito psychiatři jsou pak kvalifikováni i k provádění psychoterapie ve zdravotnictví, kterou můžete mít jako pacient/ka psychiatrické ordinace či psychiatrické nemocnice v indikovaných případech hrazenu ze zdravotního pojištění.

Psycholog - je absolventem jednooborové psychologie na VŠ. Může pracovat v některém z poradenských či školních zařízení jako jsou např. poradny pro rodinu, pedagogicko-psychologické poradny, soukromé poradny v personální oblasti ve firmách, v neziskových organizacích, ve vězeňství aj.

Pokud absolvuje další mnohaleté vzdělání v oboru a složí atestaci z klinické psychologie, stává se z něj tzv. klinický psycholog. Ten je oprávněn pracovat ve zdravotnictví (v lůžkových či ambulantních zařízeních) a poskytovat diagnostickou a léčebnou péči duševně nemocným (používá k tomu mj. psychologické testovací, dotazníkové a projektivní metody). Není tím automaticky kvalifikován pro práci psychoterapeuta - zpravidla si proto doplňuje vzdělání v některém psychoterapeutickém výcviku a poté také skládá další atestaci z psychoterapie. To je také předpoklad pro to, aby mohl psychoterapii poskytovat ve zdravotnictví (a aby jeho pacienti mohli mít tuto službu v indikovaných případech hrazenu ze zdravotního pojištění). Klinický psycholog vám však nemůže předepisovat léky, to může pouze lékař.

Psychoterapeut - v České republice se jedná o profesi, která není legislativně zcela zakotvena, respektive je právně zakotvena jen pro oblast zdravotnictví. V praxi však pracují psychoterapeuté i mimo oblast zdravotnictví např. ve školství, ve vězeňství, v sociálních službách, v komunitách pro drogově závislé, v poradnách pro rodinu i jinde.

V odborných kruzích se předpokládá, že psychoterapeut má vysokoškolské vzdělání nejlépe humanitního směru (psychologie, sociální práce, speciální pedagogika aj.) a absolvovaný komplexní sebezkušenostní psychoterapeutický výcvik. V rámci tohoto výcviku se připravuje 5 - 6 let na práci psychoterapeuta. Zpravidla se jedná o stejný výcvik akreditovaný i pro oblast zdravotnictví, jaký absolvují výše zmínění psychiatři a psychologové. Součástí psychoterapeutického výcviku je vždy kromě teoretických znalostí a praktických dovedností také sebezkušenost (vlastní terapie budoucího terapeuta) a supervize v rozsahu několika desítek až několika set hodin. Psychoterapeut ve výcviku získá dovednosti a kompetence v praktické pomoci a doprovázení klientů při řešení jejich obtíží tak, aby byl tento proces změny bezpečný a účinný.

Kvalitní psychoterapeut pracuje pod supervizí a dále se v oboru vzdělává. Pracuje-li psychoterapeut mimo oblast zdravotnictví, neposkytuje zdravotnické služby a tato psychoterapie není hrazena ze zdravotního pojištění.

Psychoterapie je v úzce chápaném smyslu postavena na modelu práce terapeuta s pacientem tak, že terapeut je někdo, kdo vede, řídí a určuje proces léčby a pacient je ten, kdo se léčí. Cílem psychoterapie v tomto pojetí je léčba duševních nemocí. Takto chápaná psychoterapie je provozována klinickými psychology a některými psychiatry v rámci zdravotního systému.

Psychoterapie v širším smyslu je spíše provázení klienta. Terapeut v tomto pojetí doprovází klienta na jeho cestě, respektuje jeho schopnosti sám nalézt správné řešení své situace. Terapeut u klienta předpokládá určité vnitřní zdroje, které postačí vhodným způsobem podpořit a rozvinout. Toto pojetí psychoterapie je mi blízké, protože znamená, že psychoterapie může být užitečná i člověku duševně zdravému, který hledá možnosti pro svůj osobní růst.

Z tohoto širšího modelu vychází i Stanovisko Evropské asociace psychoterapeutů - EAP (viz www.europsyche.org): Podle něj se psychoterapeutem stává a psychoterapii může vykonávat člověk, který absolvoval kompletní výcvik v psychoterapii. Ten obsahuje několik částí: teoretické vzdělávání, sebezkušenostní část a praxi pod supervizí zkušenějšího kolegy. Celkový počet hodin vzdělávání v psychoterapii nesmí být menší než 3200 hodin a vzdělávání musí být rozloženo nejméně do 7 let. První tři roky (přesněji nejméně tři roky) odpovídají teoretické přípravě na vysoké škole, kde se získá většina z počtu hodin teoretické části. Preferováno je vysokoškolské vzdělání humanitního nebo sociálního směru. Nejméně 4 roky trvá vlastní systematický výcvik. Sebezkušenostní část výcviku musí být minimálně 250 hodin. Následně získává frekventant minimálně dva roky zkušenosti v praxi pod kontinuální supervizí.

Se stanoviskem EAP se vnitřně ztotožňuji a podle něj se také považuji za psychoterapeuta s možností vykonávat psychoterapii mimo oblast zdravotnictví. V ČR v současné době probíhá diskuse o legislativním zakotvení výkonu této profese. Více k této otázce naleznete také na stránkách České asociace pro psychoterapii: www.czap.cz

Jsem řádným členem a akreditovaným psychoterapeutem České asociace pro psychoterapii.